ഗോവിന്ദാഷ്ടകം (സത്യം ജ്ഞാനമനന്തം നിത്യം) — Complete Lyrics
गोविन्दाष्टकम् (सत्यं ज्ञानमनन्तम्)
Sanskrit text with English transliteration and translation
Verse 1
सत्यं ज्ञानमनन्तं नित्यमनाकाशं परमाकाशं
गोष्ठप्राङ्गणरिङ्खणलोलमनायासं परमायासम् ।
मायाकल्पितनानाकारमनाकारं भुवनाकारं
क्ष्मायानाथमनाथं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ १ ॥
Satyam jnanamanantam nityamanakasham paramakasham
Goshthaprangana-rinkhana-lolamanayasam paramayasam |
Maya-kalpita-nanakaramanakaram bhuvanakaram
Kshmayanathamanatham pranamata govindam paramanandam || 1 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — അവന് സത്യം, ജ്ഞാനം, അനന്തം, നിത്യം; ആകാശത്താല് ബന്ധിതനല്ലെങ്കിലും പരമാകാശമായവന്; ഗോഷ്ഠത്തിന്റെ മുറ്റത്ത് ഇഴഞ്ഞ് അനായാസമായി ആനന്ദിക്കുന്നവന്, എങ്കിലും പരമ സാധനയുടെ ലക്ഷ്യമായവന്; മായയാല് രചിക്കപ്പെട്ട അസംഖ്യം രൂപങ്ങളില് പ്രത്യക്ഷപ്പെട്ടും താന് നിരാകാരനായവന്, അവന്റെ സ്വരൂപമേ സകല ഭുവനം; ഭൂമിക്ക് നാഥനായിട്ടും തനിക്ക് നാഥനില്ലാത്തവന്.
Verse 2
मृत्स्नामत्सीहेति यशोदाताडनशैशवसन्त्रासं
व्यादितवक्त्रालोकितलोकालोकचतुर्दशलोकालिम् ।
लोकत्रयपुरमूलस्तम्भं लोकालोकमनालोकं
लोकेशं परमेशं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ २ ॥
Mritsnamatsiheti yashodatadana-shaishavasantrasam
Vyadita-vaktraalokita-lokaaloka-chaturdashalokalim |
Lokatraya-pura-mulastambham lokalokamanalokam
Lokesham paramesham pranamata govindam paramanandam || 2 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — 'നീ മണ്ണ് തിന്നു' എന്ന യശോദയുടെ ശാസനയ്ക്ക് ബാലനായി ഭയപ്പെട്ടവന്, അവന്റെ തുറന്ന വായില് യശോദ പതിന്നാല് ലോകങ്ങളും കണ്ടു; മൂന്ന് ലോകങ്ങളിലെ നഗരങ്ങളുടെ മൂല സ്തംഭമായവന്; കാണപ്പെട്ടും കാണാത്തവന്, ലോകേശന്, പരമേശന്.
Verse 3
त्रैविष्टपरिपुवीरघ्नं क्षितिभारघ्नं भवरोगघ्नं
कैवल्यं नवनीताहारमनाहारं भुवनाहारम् ।
वैमल्यस्फुटचेतोवृत्तिविशेषाभासमनाभासं
शैवं केवलशान्तं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ३ ॥
Traivishtaparipuviraghnam kshitibharaghnam bhavarogaghnam
Kaivalyam navanitaharamanaharam bhuvanaharam |
Vaimalya-sphuta-cheto-vritti-visheshabhasamanabhasam
Shaivam kevalashantam pranamata govindam paramanandam || 3 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — ദേവശത്രു വീരന്മാരെ സംഹരിക്കുന്നവന്, ഭൂഭാരത്തെയും സംസാര രോഗത്തെയും നശിപ്പിക്കുന്നവന്; കൈവല്യസ്വരൂപന്, പുതിയ വെണ്ണ ഭക്ഷിച്ചും അനാഹാരനായവന്, എന്തെന്നാല് അവന് തന്നെ ലോകങ്ങളുടെ ആധാരം; നിര്മല ചിത്തവൃത്തിയായി പ്രകാശിച്ചും താന് അനാഭാസനായവന്, ശിവന്, കേവലന്, ശാന്തന്.
Verse 4
गोपालं भूलीलाविग्रहगोपालं कुलगोपालं
गोपीखेलनगोवर्धनधृतिलीलालालितगोपालम् ।
गोभिर्निगदितगोविन्दस्फुटनामानं बहुनामानं
गोपीगोचरदूरं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ४ ॥
Gopalam bhulilavigrahagopalam kulagopalam
Gopikhelana-govardhanadhritilila-lalitagopalam |
Gobhirnigaditagovindasphutanaamanam bahunaamanam
Gopigocharaduram pranamata govindam paramanandam || 4 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — ഗോപാലന്, ഭൂലോക ലീലയ്ക്കായി ഗോപ രൂപം ധരിച്ചവന്, തന്റെ കുലത്തിന്റെ ഗോപാലന്; ഗോപികമാരോടൊപ്പം കളിയില് ഗോവര്ധനത്തെ ഉയര്ത്തിപ്പിടിച്ച ലീലയാല് ഗോപാലരെ ആനന്ദിപ്പിച്ചവന്; പശുക്കളും 'ഗോവിന്ദ' എന്ന് വിളിക്കുന്ന നാമമുള്ളവന്, ബഹുനാമമുള്ളവന്, എങ്കിലും ഗോപികമാരുടെ ദൃഷ്ടിക്കും അതീതനായവന്.
Verse 5
गोपीमण्डलगोष्ठीभेदं भेदावस्थमभेदाभं
शश्वद्गोखुरनिर्धूतोद्गतधूलीधूसरसौभाग्यम् ।
श्रद्धाभक्तिगृहीतानन्दमचिन्त्यं चिन्तितसद्भावं
चिन्तामणिमहिमानं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ५ ॥
Gopimandalagoshthibhedam bhedavasthamabhedabham
Shashvadgokhuranirdhutodgatadhulidhusarasaubhagyam |
Shraddhabhaktigrihitanandamachintyam chintitasadbhavam
Chintamanimahimanam pranamata govindam paramanandam || 5 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — ഗോപികാ മണ്ഡലങ്ങളില് വെവ്വേറെയായി കാണപ്പെട്ടും അഭിന്നനായവന്; പശുക്കളുടെ കുളമ്പുകളിലെ പൊടിയാല് എപ്പോഴും ധൂസരിതമായ സൗഭാഗ്യമുള്ളവന്; അവന്റെ ആനന്ദം ശ്രദ്ധയാലും ഭക്തിയാലും മാത്രം ഗ്രഹിക്കപ്പെടുന്നു, അചിന്ത്യനായിട്ടും സത്പുരുഷന്മാരാല് ചിന്തിക്കപ്പെടുന്ന സദ്ഭാവം, ചിന്താമണി പോലെ മഹിമയുള്ളവന്.
Verse 6
स्नानव्याकुलयोषिद्वस्त्रमुपादायागमुपारूढं
व्यादित्सन्तीरथ दिग्वस्त्रा दातुमुपाकर्षन्तं ताः ।
निर्धूतद्वयशोकविमोहं बुद्धं बुद्धेरन्तःस्थं
सत्तामात्रशरीरं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ६ ॥
Snanavyakulayoshidvastramupadayagamuparudham
Vyaditsantiratha digvastra datumupakarshantam tah |
Nirdhutadvayashokavimoham buddham buddherantahstham
Sattamatrashariram pranamata govindam paramanandam || 6 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — സ്നാനത്തില് മുഴുകിയ ഗോപികമാരുടെ വസ്ത്രങ്ങള് എടുത്ത് മരത്തില് കയറിയവന്, അവര് ദിഗംബരരായി വന്നപ്പോള് വസ്ത്രങ്ങള് നല്കാന് അവരെ അടുത്ത് വിളിച്ചവന്; ശോക മോഹ ദ്വന്ദ്വമില്ലാത്ത ബുദ്ധസ്വരൂപന്, ബുദ്ധിയില് കുടികൊള്ളുന്നവന്, അവന്റെ ശരീരം കേവലം സത്താമാത്രം.
Verse 7
कान्तं कारणकारणमादिमनादिं कालमनाभासं
कालिन्दीगतकालियशिरसि मुहुर्नृत्यन्तं नृत्यन्तम् ।
कालं कालकलातीतं कलिताशेषं कलिदोषघ्नं
कालत्रयगतिहेतुं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ७ ॥
Kantam karanakaranamadimanadim kalamanabhasam
Kalindigatakaliyashirasi muhurnrityantam nrityantam |
Kalam kalakalatitam kalitaasesham kalidoshaghnam
Kalatrayagatihetum pranamata govindam paramanandam || 7 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — കാന്തന്, കാരണങ്ങളുടെ കാരണം, അനാദിക്കും ആദി, താന് തന്നെ കാലമായിട്ടും അനാഭാസന്; യമുനയില് കാളിയ സര്പ്പത്തിന്റെ ശിരസ്സുകളില് വീണ്ടും വീണ്ടും നൃത്തം ചെയ്യുന്നവന്; കാല കലകള്ക്ക് അതീതമായ കാലം, സകലത്തെയും വ്യാപിച്ചവന്, കലിയുഗ ദോഷങ്ങളെ നശിപ്പിക്കുന്നവന്, മൂന്ന് കാലങ്ങളുടെ ഗതിക്ക് ഹേതു.
Verse 8
वृन्दावनभुवि वृन्दारकगणवृन्दाराधितवन्द्यायं
कुन्दाभामलमन्दस्मेरसुधानन्दं सुहृदानन्दम् ।
वन्द्याशेषमहामुनिमानसवन्द्यानन्दपदद्वन्द्वं
वन्द्याशेषगुणाब्धिं प्रणमत गोविन्दं परमानन्दम् ॥ ८ ॥
Vrindavanabhuvi vrindarakaganavrindaradhitavandyayam
Kundabhaamalamandasmera-sudhanandam suhridanandam |
Vandyaasheshamahamunimanasavandyanandapadadvandvam
Vandyaasheshagunabdhim pranamata govindam paramanandam || 8 ||
ഗോവിന്ദനെ, പരമാനന്ദനെ നമസ്കരിക്കുവിന് — ബൃന്ദാവന ഭൂമിയില് ദേവഗണങ്ങളാല് ആരാധിക്കപ്പെട്ട് വന്ദനീയനായവന്; മുല്ലപ്പൂ പോലെ നിര്മലമായ മൃദു സുധാമയ മന്ദസ്മിതം ആനന്ദദായകം, സുഹൃത്തുക്കളുടെ ആനന്ദം; അവന്റെ ആനന്ദമയ ചരണയുഗളം സകല മഹാമുനിമാരുടെ ഹൃദയങ്ങളില് വന്ദനീയം, സകല വന്ദനീയ ഗുണങ്ങളുടെ സാഗരം.
Verse 9
गोविन्दाष्टकमेतदधीते गोविन्दार्पितचेता यो
गोविन्दाच्युत माधव विष्णो गोकुलनायक कृष्णेति ।
गोविन्दाङ्घ्रिसरोजध्यानसुधाजलधौतसमस्ताघो
गोविन्दं परमानन्दामृतमन्तःस्थं स तमभ्येति ॥
Govindashtakametadadhite govindarpitacheta yo
Govindachyuta madhava vishno gokulanayaka krishneti |
Govindanghrisarojadhyanasudhajaladhautasamastagho
Govindam paramanandamritamantahstham sa tamabhyeti ||
ഏതൊരു ഭക്തന് ഗോവിന്ദനില് ചിത്തം അര്പ്പിച്ച് ഈ ഗോവിന്ദാഷ്ടകം പഠിക്കുന്നുവോ, 'ഗോവിന്ദ! അച്യുത! മാധവ! വിഷ്ണോ! ഗോകുലനായക! കൃഷ്ണ!' എന്ന് വിളിച്ച് — ഗോവിന്ദന്റെ ചരണകമലങ്ങളുടെ ധ്യാനമെന്ന അമൃതസാഗരത്തില് ആരുടെ സകല പാപങ്ങളും കഴുകപ്പെടുന്നുവോ — അവന് അന്തരംഗത്തില് കുടികൊള്ളുന്ന പരമാനന്ദാമൃതസ്വരൂപ ഗോവിന്ദനെ പ്രാപിക്കുന്നു.
Want to understand every word?
Read Word-by-Word Meaning →