Mantra.Tips
shivastotradakshinamurthyadi-shankaracharya

দক্ষিণামূর্তি স্তোত্রম্

दक्षिणामूर्ति स्तोत्रम्

🕉️ hindu·📿 1× repetitions·🕐 Early morning during meditation; especially on Guru Purnima and on Thursdays·📜 Composed by Adi Shankaracharya

Also known as: vishwam darpana drishyamana nagari · dakshinamurthy stotram lyrics · om namo bhagavate dakshinamurthaye

Share:

Origin & Story

Composed by Adi Shankaracharya · Adi Shankaracharya · c. 8th century CE

The Dakshinamurthy Stotram is one of the most celebrated philosophical hymns of Adi Shankaracharya, the great teacher of Advaita Vedanta. It contemplates Lord Shiva in the form of Dakshinamurti — the silent Adi-Guru seated beneath the banyan tree, who instructs the eldest of sages in the knowledge of the Self through silence alone. In ten luminous verses Shankara unfolds the vision that the whole universe is but a reflection within one's own non-dual consciousness, appearing outside through maya as a dream or a city seen in a mirror, and that realizing this one Self is liberation. The hymn is framed by a dhyana (meditation) verse and a closing salutation.

Complete Text with Meaning

Tap any line — or the ▶ button — to hear it recited

Verse 1

मौनव्याख्याप्रकटितपरब्रह्मतत्त्वं युवानं वर्षिष्ठान्ते वसदृषिगणैरावृतं ब्रह्मनिष्ठैः आचार्येन्द्रं करकलितचिन्मुद्रमानन्दरूपं स्वात्मारामं मुदितवदनं दक्षिणामूर्तिमीडे

maunavyākhyāprakaṭitaparabrahmatattvaṃ yuvānaṃ varṣiṣṭhānte vasadṛṣigaṇairāvṛtaṃ brahmaniṣṭhaiḥ | ācāryendraṃ karakalitacinmudramānandarūpaṃ svātmārāmaṃ muditavadanaṃ dakṣiṇāmūrtimīḍe ||

Meaning:আমি সেই দক্ষিণামূর্তিকে বন্দনা করি — যিনি রূপে নিত্য-যুবা, তবু ব্রহ্মে স্থিত বৃদ্ধ ঋষিদের দ্বারা পরিবেষ্টিত হয়ে উপবিষ্ট; যিনি মৌনের মাধ্যমে পরব্রহ্ম তত্ত্ব উপদেশ করেন; যিনি আচার্যদের মধ্যে শ্রেষ্ঠ, যাঁর হাত চিন্মুদ্রায় ধৃত, যাঁর স্বরূপ আনন্দ, যিনি নিজ আত্মাতেই রমণ করেন, এবং যাঁর মুখ প্রসন্ন।

Verse 2

विश्वं दर्पणदृश्यमाननगरीतुल्यं निजान्तर्गतं पश्यन्नात्मनि मायया बहिरिवोद्भूतं यथा निद्रया यः साक्षात्कुरुते प्रबोधसमये स्वात्मानमेवाद्वयं तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये १॥

viśvaṃ darpaṇadṛśyamānanagarītulyaṃ nijāntargataṃ paśyannātmani māyayā bahirivodbhūtaṃ yathā nidrayā | yaḥ sākṣātkurute prabodhasamaye svātmānamevādvayaṃ tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 1||

Meaning:এই বিশ্ব দর্পণে দৃশ্যমান নগরীর মতো — যা নিজ আত্মার অভ্যন্তরেই, তবু মায়ার কারণে স্বপ্নের মতো বাইরে উৎপন্ন বলে প্রতীত হয়। জাগরণের মুহূর্তে যিনি এই সমস্তকে নিজ অদ্বয় আত্মা রূপে সাক্ষাৎ অনুভব করেন — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 3

बीजस्यान्तरिवाङ्कुरो जगदिदं प्राङ्निर्विकल्पं पुनः मायाकल्पितदेशकालकलनावैचित्र्यचित्रीकृतम् मायावीव विजृम्भयत्यपि महायोगीव यः स्वेच्छया तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये २॥

bījasyāntarivāṅkuro jagadidaṃ prāṅnirvikalpaṃ punaḥ māyākalpitadeśakālakalanāvaicitryacitrīkṛtam | māyāvīva vijṛmbhayatyapi mahāyogīva yaḥ svecchayā tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 2||

Meaning:এই বিশ্ব প্রকট হওয়ার পূর্বে বীজের অভ্যন্তরে লুকানো অঙ্কুরের মতো নির্বিকল্প (অভেদ) ছিল; পরে মায়া দ্বারা কল্পিত দেশ-কালের ভেদের বিচিত্র বৈচিত্র্যে চিত্রিত হয়ে, জাদুকরের মতো, মহাযোগীর মতো, যিনি নিজ ইচ্ছায় তা প্রকট করেন — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 4

यस्यैव स्फुरणं सदात्मकमसत्कल्पार्थकं भासते साक्षात्तत्त्वमसीति वेदवचसा यो बोधयत्याश्रितान् यत्साक्षात्करणाद्भवेन्न पुनरावृत्तिर्भवाम्भोनिधौ तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ३॥

yasyaiva sphuraṇaṃ sadātmakamasatkalpārthakaṃ bhāsate sākṣāttattvamasīti vedavacasā yo bodhayatyāśritān | yatsākṣātkaraṇādbhavenna punarāvṛttirbhavāmbhonidhau tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 3||

Meaning:যাঁর স্বয়ং-প্রকাশ চৈতন্য, স্বয়ং সৎস্বরূপ হয়ে, অসৎ (মিথ্যা) পদার্থকেও সত্যের মতো ভাসমান করে; যিনি 'তত্ত্বমসি' এই মহান বেদ-বচন দ্বারা নিজ আশ্রিতদের বোধ করান; এবং যাঁর সাক্ষাৎকার হলে সংসার-সাগরে পুনরায় আবৃত্তি (পুনর্জন্ম) হয় না — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 5

नानाच्छिद्रघटोदरस्थितमहादीपप्रभाभास्वरं ज्ञानं यस्य तु चक्षुरादिकरणद्वारा बहिः स्पन्दते जानामीति तमेव भान्तमनुभात्येतत्समस्तं जगत् तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ४॥

nānācchidraghaṭodarasthitamahādīpaprabhābhāsvaraṃ jñānaṃ yasya tu cakṣurādikaraṇadvārā bahiḥ spandate | jānāmīti tameva bhāntamanubhātyetatsamastaṃ jagat tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 4||

Meaning:যাঁর জ্ঞান (চৈতন্য), অনেক ছিদ্রযুক্ত কলসের অভ্যন্তরে রাখা মহাদীপের আলোর মতো, চক্ষু আদি ইন্দ্রিয়ের দ্বার দিয়ে বাইরে স্পন্দিত হয়; যখন তিনিই 'আমি জানি' এই রূপে প্রকাশিত হন, তখন এই সমস্ত জগৎ তাঁরই পিছনে (তাঁরই আলোয়) প্রকাশিত হয় — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 6

देहं प्राणमपीन्द्रियाण्यपि चलां बुद्धिं शून्यं विदुः स्त्रीबालान्धजडोपमास्त्वहमिति भ्रान्ता भृशं वादिनः मायाशक्तिविलासकल्पितमहा व्यामोहसंहारिणे तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ५॥

dehaṃ prāṇamapīndriyāṇyapi calāṃ buddhiṃ ca śūnyaṃ viduḥ strībālāndhajaḍopamāstvahamiti bhrāntā bhṛśaṃ vādinaḥ | māyāśaktivilāsakalpitamahā vyāmohasaṃhāriṇe tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 5||

Meaning:'শরীর, প্রাণ, ইন্দ্রিয়, চঞ্চল বুদ্ধি অথবা শূন্য — এই-ই আত্মা' — এমন নারী, শিশু, অন্ধ ও জড়ের মতো ভ্রান্ত বাদীরা অত্যন্ত আগ্রহে বলে। মায়া-শক্তির বিলাসে রচিত এই মহান ব্যামোহের সংহারকারী — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 7

राहुग्रस्तदिवाकरेन्दुसदृशो मायासमाच्छादनात् सन्मात्रः करणोपसंहरणतो योऽभूत्सुषुप्तः पुमान् प्रागस्वाप्समिति प्रबोधसमये यः प्रत्यभिज्ञायते तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ६॥

rāhugrastadivākarendusadṛśo māyāsamācchādanāt sanmātraḥ karaṇopasaṃharaṇato yo’bhūtsuṣuptaḥ pumān | prāgasvāpsamiti prabodhasamaye yaḥ pratyabhijñāyate tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 6||

Meaning:রাহু-গ্রস্ত সূর্য অথবা চন্দ্রের মতো, মানুষ গভীর নিদ্রায় ইন্দ্রিয়ের উপসংহারে মায়ায় আচ্ছাদিত হয়ে কেবল শুদ্ধ সত্তা-মাত্র থেকে যায়; এবং জাগরণের সময় সে 'আমি পূর্বে (ঘুমিয়ে) ছিলাম' এইরূপে সেই নিত্য আত্মাকে চিনে নেয় — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 8

बाल्यादिष्वपि जाग्रदादिषु तथा सर्वास्ववस्थास्वपि व्यावृत्तास्वनुवर्तमानमहमित्यन्तः स्फुरन्तं सदा स्वात्मानं प्रकटीकरोति भजतां यो मुद्रया भद्रया तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ७॥

bālyādiṣvapi jāgradādiṣu tathā sarvāsvavasthāsvapi vyāvṛttāsvanuvartamānamahamityantaḥ sphurantaṃ sadā | svātmānaṃ prakaṭīkaroti bhajatāṃ yo mudrayā bhadrayā tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 7||

Meaning:বাল্য, যৌবন, বার্ধক্য তথা জাগ্রত, স্বপ্ন, সুষুপ্তি — এই সমস্ত পরিবর্তনশীল অবস্থাতেও যিনি 'আমি' রূপে ভিতরে নিরন্তর স্ফুরিত থাকেন, সেই নিজ আত্মাকে যিনি নিজ ভক্তদের জন্য কল্যাণকারী (ভদ্র) মুদ্রার মাধ্যমে প্রকট করেন — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 9

विश्वं पश्यति कार्यकारणतया स्वस्वामिसंबन्धतः शिष्याचार्यतया तथैव पितृपुत्राद्यात्मना भेदतः स्वप्ने जाग्रति वा एष पुरुषो मायापरिभ्रामितः तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ८॥

viśvaṃ paśyati kāryakāraṇatayā svasvāmisaṃbandhataḥ śiṣyācāryatayā tathaiva pitṛputrādyātmanā bhedataḥ | svapne jāgrati vā ya eṣa puruṣo māyāparibhrāmitaḥ tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 8||

Meaning:মায়ায় ভ্রান্ত এই পুরুষ, স্বপ্নে অথবা জাগ্রতে, এই এক (আত্মা-রূপ) বিশ্বকে কার্য-কারণ, স্বামী-সেবক, শিষ্য-আচার্য, পিতা-পুত্র আদি সম্বন্ধের ভেদে বহু রূপে বিভক্ত দেখে — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 10

भूरम्भांस्यनलोऽनिलोऽम्बरमहर्नाथो हिमांशुः पुमान् इत्याभाति चराचरात्मकमिदं यस्यैव मूर्त्यष्टकम् नान्यत्किञ्चन विद्यते विमृशतां यस्मात्परस्माद्विभोः तस्मै श्रीगुरुमूर्तये नम इदं श्रीदक्षिणामूर्तये ९॥

bhūrambhāṃsyanalo’nilo’mbaramaharnātho himāṃśuḥ pumān ityābhāti carācarātmakamidaṃ yasyaiva mūrtyaṣṭakam | nānyatkiñcana vidyate vimṛśatāṃ yasmātparasmādvibhoḥ tasmai śrīgurumūrtaye nama idaṃ śrīdakṣiṇāmūrtaye || 9||

Meaning:পৃথিবী, জল, অগ্নি, বায়ু, আকাশ, সূর্য, চন্দ্র ও জীব (পুরুষ) — এই আট রূপে (অষ্টমূর্তি) এই চরাচর জগৎ প্রতীত হয়; যাঁরা গভীরভাবে বিচার করেন, তাঁদের কাছে সেই সর্বব্যাপক পরম তত্ত্ব ছাড়া আর কিছুই নেই — সেই গুরুস্বরূপ শ্রীদক্ষিণামূর্তিকে এই নমস্কার।

Verse 11

सर्वात्मत्वमिति स्फुटीकृतमिदं यस्मादमुष्मिन् स्तवे तेनास्य श्रवणात्तदर्थमननाद्ध्यानाच्च सङ्कीर्तनात् सर्वात्मत्वमहाविभूतिसहितं स्यादीश्वरत्वं स्वतः ततः सिद्ध्येत्तत्पुनरष्टधा परिणतं चैश्वर्यमव्याहतम् १०॥

sarvātmatvamiti sphuṭīkṛtamidaṃ yasmādamuṣmin stave tenāsya śravaṇāttadarthamananāddhyānācca saṅkīrtanāt | sarvātmatvamahāvibhūtisahitaṃ syādīśvaratvaṃ svataḥ tataḥ siddhyettatpunaraṣṭadhā pariṇataṃ caiśvaryamavyāhatam || 10||

Meaning:এই স্তোত্রে 'সর্বই আত্মা' (সর্বাত্মত্ব) এই তত্ত্ব স্পষ্ট করা হয়েছে; তাই এর শ্রবণ, অর্থ-মনন, ধ্যান ও সংকীর্তনে সর্বাত্মত্বের মহান বিভূতি সহিত ঈশ্বরত্ব স্বয়ংই প্রাপ্ত হয়, এবং তারপর অষ্টধা প্রকট হওয়া অবাধিত ঐশ্বর্যও সিদ্ধ হয়।

Verse 12

वटविटपिसमीपे भूमिभागे निषण्णं सकलमुनिजनानां ज्ञानदातारमारात् त्रिभुवनगुरुमीशं दक्षिणामूर्तिदेवं जननमरणदुःखच्छेददक्षं नमामि

vaṭaviṭapisamīpe bhūmibhāge niṣaṇṇaṃ sakalamunijanānāṃ jñānadātāramārāt | tribhuvanagurumīśaṃ dakṣiṇāmūrtidevaṃ jananamaraṇaduḥkhacchedadakṣaṃ namāmi ||

Meaning:আমি সেই দক্ষিণামূর্তি দেবকে নমস্কার করি — যিনি বটবৃক্ষের সমীপে ভূমির উপর বিরাজমান, যিনি সমস্ত একত্রিত মুনিজনকে জ্ঞান প্রদান করেন, যিনি ত্রিলোকের ঈশ ও গুরু, এবং জন্ম-মৃত্যুর দুঃখ ছেদন করতে দক্ষ (নিপুণ)।

Word-by-Word Meaning

Click any word to hear its pronunciation

दक्षिणामूर्ति🔊DakṣiṇāmūrtiShiva as the supreme silent Guru, the south-facing teacher of knowledge
मौनव्याख्या🔊Mauna-vyākhyāexposition (of the highest truth) through silence
चिन्मुद्र🔊Chin-mudrathe gesture of knowledge (thumb and forefinger joined), held in His hand
दर्पणदृश्यमाननगरीतुल्यं🔊Darpaṇa-dṛśyamāna-nagarī-tulyaṃlike a city seen within a mirror
माया🔊Māyāthe cosmic power that makes the one Self appear as the many
अद्वयं🔊Advayaṃthe non-dual — the One without a second
तत्त्वमसि🔊Tattvamasi'That thou art' — the great Vedic dictum (mahāvākya)
प्रबोधसमये🔊Prabodha-samayeat the moment of awakening / spiritual realization
मूर्त्यष्टकम्🔊Mūrty-aṣṭakamthe eightfold form — earth, water, fire, air, ether, sun, moon and the soul
सर्वात्मत्वम्🔊Sarvātmatvaṃthe truth that the one Self is the Self of all
स्वात्मानम्🔊Svātmānamone's own true Self
गुरुमूर्तये🔊Guru-mūrtayeto Him who is embodied as the Guru — the refrain of every verse

Benefits of Chanting দক্ষিণামূর্তি স্তোত্রম্

One of the supreme philosophical hymns of Advaita Vedanta, composed by Adi Shankaracharya in ten verses (with a dhyana and closing verse)

Worships Shiva as Dakshinamurti — the ever-youthful, silent Guru who teaches the highest truth through silence (mauna)

Reveals the heart of Self-knowledge: that the whole universe shines within one's own non-dual Self, like a city reflected in a mirror

Recited by seekers of jnana (knowledge) and meditators, especially on Guru Purnima, on Thursdays and during contemplation

Its closing verse promises that hearing, reflecting on, meditating upon and chanting it bestows the glory of Self-realization and liberation (moksha)

A beloved text of the Vedanta path, cherished alike by teachers and students

How to Chant দক্ষিণামূর্তি স্তোত্রম্

Repetitions1times
Best TimeEarly morning during meditation; especially on Guru Purnima and on Thursdays

Sit quietly after a bath, facing east or before an image of Dakshinamurti. Recite the dhyana verse, the ten verses and the closing verse slowly, pausing to reflect on the meaning of each — for this stotram is itself a contemplation. It is traditionally taken up by seekers of Self-knowledge and is especially honoured on Guru Purnima as a salutation to the Adi-Guru.

Frequently Asked Questions

It is a profound hymn of Advaita Vedanta composed by Adi Shankaracharya, praising Shiva in the form of Dakshinamurti — the supreme Guru who teaches the highest truth through silence. Its ten verses each end with the refrain 'tasmai sri gurumurtaye nama idam sri dakshinamurtaye' — 'to Him, embodied as the Guru, this salutation'.
Dakshinamurti is a form of Lord Shiva as the Adi-Guru, the first teacher — depicted as an ever-youthful sage seated beneath a banyan tree, surrounded by aged disciples, his right hand raised in the chin-mudra (the gesture of knowledge). He imparts the knowledge of the Self in silence. The name means 'the south-facing one'.
Its central teaching is that the entire universe is a projection within one's own non-dual Self (Atman), appearing outside through maya like a city seen in a mirror or a world seen in a dream. By realizing this one Self — affirmed in the Vedic saying 'tat tvam asi', 'That thou art' — the seeker is freed from the cycle of birth and death.
It is recited by seekers of knowledge during morning meditation, on Thursdays, and above all on Guru Purnima, when Dakshinamurti is honoured as the original Guru. As a contemplative hymn, it is read slowly while reflecting on the meaning of each verse.

You May Also Like

Found this helpful? Share it with loved ones 🙏

Share:

Explore more sacred mantras with complete meaning and chanting guides